aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

aaaaa aaAutoři: ČÁBAaaaaaaaaaaaaaaaa Martin

aaaaaa aaaaaaaaaDOLEŽELaaaaaaaaaaaaaaMichal

aaaaaaaaaaaaaaaaFORALaaaaaaaaaaaaaaa Martin

aaaaaaaaaaaaaaaaGOTTWALDaaaaaaaaaaaa Jiří

aaaaaaaaaaaaaaaaŠŤASTNÝaaaaaaaaaaaaaaPetr

aaaaaaaaPoužitá literatura: Svět vymřelých zvířat – Záruba, Burian

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaPravěká příroda - Burian

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaDinosauři - Beneš, Berger

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaKronika Země - rok 1999

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaKronika lidstva - rok 1998

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaAtlas světových dějin - Kinder

Historie země

Prekambrium (prahory + starohory)

(4,6 mld - 545 mil. let) Dlouhé období téměř neobydlený pevninský povrch Země.

Původ názvu: Souhrnný název pro geologické jednotky starší než kambrium.

Země vznikla před 4,7 mld. let; nejstarší horniny jsou 3,8 mld. let staré.

Prekambrium trvalo asi 4 mld. let, tj. přibližně 88 % stáří Země.

Geologický vývoj: Na počátku prekambria velmi často pronikalo na povrch Země horké magma. aaaaK této zvýšené vulkanické činnosti přispívala vysoká teplota Země a přísun tepla aaaaaaaa aaaaz rozpadu radioaktivních prvků. Nejdříve vznikaly bazické a ultrabazické horniny,aaaaaaa aaaau kterých bylo později působením zvýšené teploty a tlaku změněno složení (metamorfované aaaahorniny). Od nejstaršího prekambria vznikala postupně horstva. Vítr, voda a změny teploty aaaahorstva rozdrobovaly na ostrohranné bloky, valouny a štěrk. (eroze). Tento materiál byl aaaatransportován podobně jako dnes do nižších oblastí, pánví, kde se usazoval. Existují aaaai horniny, které vznikaly jen v minulosti, např. železito - křemité páskované železné aaaarudy.

Fauna a flora: Jedny z prvních zkamenělin (prokaryotní buňky) se nachází v silicitech jižní aaaaAfriky 3,4 mld. let starých. Fosílie jsou jen několik tisícin milimetrů velké a pozorují aaaase mikroskopem ve výbrusu (tenké destičce horniny asi 0,03 mm silné). Organismy jsou aaaapodobné dnešním bakteriím. Bakterie jsou příkladem jednoduché, prokaryotické buňky. aaaaa aaaaZ dnešních žijících organismů mají pouze bakterie a modrozelené řasy tento druh stavby. aaaaProkaryota mohly absorbovat živiny přes buněčnou stěnu jako většina žijících bakterií. aaaaZdroj těchto živin ale nemohl být stejný jako dnes, tzn. živočišná a rostlinná pletiva. aaaaŽiviny ale mohly vznikat spontánně z takových složek atmosféry a hydrosféry jako jsou aaaametan, amoniak, oxid uhličitý. První organismy si asi vystačí s živinami rozpuštěnými ve aaaavodě. Jejich přísun se ale postupně snižuje, a proto jsou organismy nuceny si začít aaaavyrábět vlastní potravu. Začínají využívat fotosyntézu - slučují oxid uhličitý a vodu a aaaaza použití slunečního záření jako zdroje energie vyrábí cukry - stejně jako moderní aaaarostliny. Tyto cukry potom “spálí" a získají tím energii k výrobě všech dalších živin, aaaakteré buňky potřebují. První nepochybné fotosyntetizující organismy se objevují asi před aaaa3 mld. let. Jsou to modrozelené řasy, jejichž životní činností vznikají stromatolity. aaaaStromatolity jsou kobky zvrstvených hornin, které se nachází v mělké vodě. Stromatolit aaaazačíná růst, když vrstva výběžků modrozelených řas spojí sediment (připomíná plstnatý aaaakoberec). Modrozelené řasy také ukládají na “koberci” kalciumkarbonát (látka, ze které je aaaasložena schránka většiny mlžů). Výběžky, které prorůstají koberec, tvoří novou vrstvu, aaaakterá váže další sediment.První známé eukaryotní (jaderné) buňky se nachází v Kalifornii aaaa(USA) v horninách 1,4 mld. let starých. Nálezy flóry v Austrálii staré 0,9 mld. let aaaazřejmě znamenají, že se kyslík již začal akumulovat v atmosféře a hydrosféře. První aaaamnohobuněčné organismy se objevují asi před 1 mld. let. Mezi výskytem prvních a vývojově aaaapokročilých mnohobuněčných organismů uběhne asi 300 mil. let. Patrně před 680 mil. lety aaaase totiž objevují v dnešním Ediakarském pohoří v jižní Austrálii skupiny organismů s aaaaměkkým tělem. Za původce těchto fosílií se považují medúzy, červi, mořské houby, aaaakorálovití živočichové , primitivní artropodi apod.

Prvohory (paleozoikum)

Kambrium: (545 -500 miliónů let)

Opancéřovaný život v moři a neobydlený pevninský povrch Země.

Původ názvu: Název pochází z latinského označení severního Walesu – Cambria.

Údaje: Kambrium se narozdíl od prekambria vyznačuje početnými výskyty fosilních živočichů se aaaaschránkami. Na Zemi se nachází mohutný kontinent Gondwana a několik menších bloků. aaaaVětšina ze současných pobřežních horstev dosud neexistuje.

Geologický vývoj: Některé ze starých prekambrických štítů tvoří kontinent Gondwanu, který aaaapravděpodobně leží mezi rovníkem a jižním pólem. Další staré bloky - tj. kanadský štít, aaaabaltický štít, sibiřský štít, čínský štít a kazachstánský blok byly navzájem oddělené aaaaoceánem a podle teplovodní fauny a výskytu vápenců leží v teplovodní klimatické zóně.

Fauna a flóra: Nejdůležitější a nejběžnější skupinou kambria jsou trilobiti. Tvoří asi 60 % aaaavšech živočichů na mořském dně. Trilobiti nejsou na Zemi sami, již ve spodním kambriu aaaaexistují téměř všechny hlavní skupiny živočichů. Hojní jsou archeocyáti, ramenonožci i aaaastromatoliti. Mezi měkkýši se jako první objevují přílipkovci, dále plži a mlži , aaaahyoliti, graptoliti a na konci kambria také hlavonožci. Vzácně se vyskytují ostnokožci, aaaajejichž hlavní rozvoj začíná až v následujícím útvaru ordoviku. V moři dosud chybí aaaamechovky a koráli. Terestrický (suchozemský) život téměř jistě není vyvinut. Pro aaaaorganismus smrtelné ultrafialové záření zřejmě ještě ozónová vrstva nezachycuje.

Nejznámější lokality: Burgesské břidlice v Britské Kolumbii (Kanada), Antarktida.

Ordovik:(500-435 miliónů let) Celosvětová vláda moře.

Původ názvu: Ordovický útvar je nazvaný podle latinského označení Walesu Ordovicia.

Údaje: Na počátku ordoviku moře postupuje výrazně do pevniny (transgrese). Na jeho konci při aaaavelkém zalednění je voda vázána v ledovcích a hladina oceánu se zase snižuje (regrese aaaamoře). Na počátku ordoviku je většina živočichů primitivní, ale na jeho konci už existují aaaavšechny důležité skupiny bezobratlých živočichů a objevují se první obratlovci. Na konci aaaaordoviku probíhá obrovské vymírání, pravděpodobně spojené se zaledněním a s ním spojeným aaaasnížením hladiny oceánů a zmenšením rozsahu šelfových moří příznivých pro život.

Geologický vývoj: Rozložení hlavních kontinentálních bloků je podobné jako v kambriu. aaaaPočátkem ordoviku je ještě teplé globální klima, pak ale následuje ochlazení, které aaaavrcholí na konci ordoviku zaledněním. Centrum zalednění se nachází v severní Africe. aaaaRozložení kontinentů ukazuje na existenci klimatických pásů.

Fauna a flóra: Ordovické horniny jsou bohaté na fosílie. Hojní jsou ramenonožci. Začínají se aaaaprosazovat složitější typy se schránkami, se zuby a jamkami, nad typy jednoduchými s aaaauzavíráním schránek pomocí svalů. Moře obývá mnoho nových trilobitů a členovců , poprvé aaaase objevují mechovky a korály, hvězdice, hadice, ježovky a lilijice, velmi se aaaadiversifikovali plži, kteří patří k potravě hvězdic, dále mlži a hlavonožci. Hojní jsou aaaaskořepatci a graptoliti. Podmořského návštěvníka může fascinovat skupina malých stvoření aaaas těžkými kostěnými štíty kolem svých plochých hlav a s malými rybovitými ocasy. Tyto aaaaorganismy patří do třídy bezčelistnatých a patří mezi první obratlovce na Zemi. Živí se aaaapravděpodobně sběrem zbytků ze dna moře. Mezitím se již může objevit život na pevnině. aaaaNalezeno je několik zkamenělin, které můžou pocházet od suchozemských rostlin. Dobře aaaazachované suchozemské rostliny se ale vyskytují až od následujícího útvaru - siluru. aaaaOrdovik končí velkým vymíráním, větším než jaké je na hranici druhohory - třetihory, kdy aaaavymírají dinosauři. Nejvíce zdecimováni jsou trilobiti, dále ramenonožci, živočišné aaaahouby, ježovky a ryby.

Nejznámější lokality: Skotsko, Wales, Oslo, Estonsko, Švédsko, Ohio (USA) a Barrandien (ČR)

Silur:(435-415 miliónů let)Vzniká superkontinent Euroamerika.

Původ názvu: Silurský útvar je nazvaný podle keltského kmene Silurů.

Údaje: Podle výskytu vápenců, útesů a evaporitů (solí) probíhá teplá klimatická zóna přes aaaaSeverní Ameriku, baltickou oblast, ruskou tabuli a sibiřský štít. Fauny různých oblastí aaaase tolik neliší (jsou kosmopolitní) jako v ordoviku. Celosvětově rozšířené jsou černé aaaagraptolitové břidlice a významné jsou také cephalopodové (hlavonožcové) vápence.

Geologický vývoj: Silur je z hlediska vzniku horstev v některých oblastech obdobím významných aaaazdvihů. Už na hranici ordovik - silur vzniká v oblasti srážky nejvýchodnější části aaaaSeverní Ameriky a Evropy pohoří. Začátkem siluru začíná pravděpodobně v důsledku tání aaaaledovců na konci ordoviku velká transgrese. Svrchní silur je obdobím mořských regresí.

Fauna a flóra: V siluru se sice neobjevuje žádná z hlavních skupin organismů, ale původním aaaaskupinám se daří (až na výjimky). V mořském prostředí ,se salinitou normální, zvýšenou aaaa(hypersalinní) nebo sníženou (brakickou) se vyskytují ostrakodi. Ve svrchním siluru jsou aaaahojní hrotnatci. Důležitými zkamenělinami jsou graptoliti. Z měkkýšů jsou v siluru hojní aaaaplži a mlži ( některé rody mají i české názvy - tetinka, panenka, slava). V siluru se aaaahodně rozvíjejí ramenonožci, hlavně v mělkých mořích s karbonáty. Vzhledem ke starším aaaaútvarům roste význam sesilních (na mořském dně pevně přichycených ) organismů jako jsou aaaakoráli. Z kmene ostnokožců mají význam lilijice. Primitivní obratlovci obývají zejména aaaamělkovodní mořské a lagunární prostředí - vedle bezčelistnatých ryb se vyskytují i aaaatrnoploutvé a pancéřnaté ryby. Z mikroorganismů roste význam mořského planktonu. V siluru aaaase také poprvé objevuje suchozemská květena - např. Cooksonia.

Nejznámější lokality: Wales (Velká Británie), Barrandien (ČR), Gotland v Baltickém moři aaaa(Švédsko), stát New York (USA), Harz (SRN), Porýnská břidličná vrchovina (SRN), aaaaFrancouzské středohoří (Francie).

Devon: (415-365 miliónů let) Pevnina je dobyta !

Původ názvu: Název pochází podle hrabství Devonshire v jihozápadní Anglii.

Údaje: V moři se velmi daří živočichům i rostlinám, poprvé se objevují moderní ryby , daří se aaaai suchozemským rostlinám, bezobratlí živočichové úspěšně kolonizují Zemi a objevují se aaaaprvní obojživelníci.

Geologický vývoj: Poloha kontinentů je podobná jako v siluru.

Fauna a flóra: Nejvýznamnějšími živočichy jsou patrně amonoidní hlavonožci zastoupení aaaanejstaršími formami tzv. goniatiti. Na konci devonu se náhle objevují amonoidi (klyménie) aaaas neobvykle umístněnou sifonální rourkou na vnitřní straně závitů. Z dalších měkkýšů jsou aaaahojní mlži. Mnozí z nich obývají příbřežní písčiny, jiní mlži s tenkostěnnou schránkou aaaažijí v hlubších částech oceánu. Od devonu jsou známí sladkovodní mlži a na pevninu aaaavystupují první suchozemští plži. Zvláštní význam mají tenkostěnní tentakuliti. Jejich aaaaschránky se nachází ve vápencích hlubšího moře po celém světě a umožňují tak porovnávat aaaarůzné lokality. K velmi hojným zkamenělinám patří ramenonožci. Rozvíjí se hlavně v mělké aaaavodě na šelfu. Hlavními “staviteli” útesů jsou stromatoporoidi (organismy podobné mořským aaaahoubám), koráli a vápnité řasy. Z členovců jsou nadále významní trilobiti, přestože od aaaapoloviny devonu vymírají. Ze siluru pokračuje vývoj merostomátních členovců, kteří jsou aaaahojní zejména v lagunách. V devonu (případně na konci siluru) se vyvíjejí u některých aaaačlenovců tracheje (dýchací orgány umožňující dýchat vzdušný kyslík). Patří sem aaaamnohonožky, škorpióni a pavouci. Ostnokožci jsou zastoupeni hlavně mořskými lilijicemi. aaaaJejich články lze snadno nalézt např. v lomu u Kapličky v Praze v Hlubočepech.

Nejznámější lokality: Rýnské břidličné pohoří (SRN), Barrandien (ČR),Maroko, New York (USA).

Karbon (365-300 miliónů let) aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa Obrovský hmyz dobývá vzduch, metrové stonožky v tropických uhelných močálech.

Původ názvu: Karbon má jméno podle černého (kamenného) uhlí, které je nejtypičtějším znakem aaaatohoto útvaru.

Údaje: Karbon spolu s následujícím útvarem permem se označují jako mladší paleozoikum, spodní aaaahranice mladšího paleozoika je stanovena podle dobře zjistitelné, celkem ale méně nápadné aaaazměně mořské fauny.V karbonu se velké pevninské bloky pohybují proti sobě, sráží se a aaaavzniká variské (hercynské) pohoří v Evropě a část appalačského pohoří v USA. Sibiř a aaaaGondwana jsou v chladné zóně, Evropa a Asie leží v rovníkové oblasti. V karbonu vzniká aaaavelká část žul na našem území. Křídlatý hmyz dosahuje během karbonu první maximum svého aaaarozvoje. Na Zemi vznikají v močálech a zarostlých pánvích obrovská ložiska uhlí.

Geologický vývoj: Gondwana se posunuje na sever a sráží se s Evropou a jižní Amerikou. aaaaSedimenty mezi těmito bloky jsou vyzdviženy a spolu s horninami okrajů obou kontinentů aaaavytváří velké hercynské pohoří v Evropě a horská pásma v appalačském pohoří v USA. Sráží aaaase také blok Sibiře a východní Asie. Poprvé se spojuje Evropa s velkou částí severní aaaaČíny. Ve svrchním karbonu je na jižní polokouli velké zalednění. Ledovec zanechal na aaaapovrchu Země stopy - např. rýhy a morény (sedimenty přinesené ledovcem). V průběhu aaaakarbonu se zvyšuje suchost (aridita). Tato změna se projevuje v přibývání červeně aaaazbarvených sedimentů a vrcholí v permu. Nejtypičtějším sedimentem karbonu je černé uhlí. aaaaLožiska vznikají v prostředí močálů s bujně rostoucí vegetací v oblasti vlhkého aaaa(humidního) klimatu. Podmínkou vzniku uhelných ložisek je nejen nahromadění rostlinných aaaazbytků, ale i jejich rychlé překrytí sedimenty. Tím začíná probíhat místo pomalého aaaarozkladu rašelinění a prouhelnění. Vhodné podmínky pro vznik uhlí jsou v pobřežních aaaaoblastech, které jsou periodicky zaplavované mořem (tzv. paralické pánve) a v  rovinatých aaaajezerních a močálových oblastech ve vnitrozemí (limnické pánve).

Fauna a flóra: V mořském prostředí pokračuje vývoj faun mezi devonem a karbonem bez aaaarozsáhlých vývojových zvratů. Mořské fauny se liší hlavně úbytkem trilobitů, změnami ve aaaavývoji amonoidních hlavonožců a konodontů, rozvojem foraminifer (např. fusuliny). K aaaahojným zkamenělinám patří ramenonožci, z měkkýšů se nachází mimo goniatitů, také mlži, aaaaplži a belemniti.V karbonu pokračuje velký rozvoj ostnokožců, hlavně lilijic. Velmi se aaaališí fauny suchozemské. Explozivně se rozvíjí hmyz, který ve svrchním karbonu dosahuje aaaasvého prvního maxima (švábi, pravážky s rozpětím křídel až 75 cm, pavouci, první jepice), aaaarozvíjí se stonožky a na suchou zem vystupují různorodí obojživelníci, ze kterých se ve aaaasvrchním karbonu vyvíjejí první plazi. Obojživelníci dosahují svého maxima ve svrchním aaaakarbonu. Patří k nim hlavně skupina krytolebců. Klasické lokality jsou v ČR, např. v aaaaNýřanech u Plzně. V sladkých vodách jsou velmi hojné paprskoploutvé ryby a žralokům aaaapodobné trnoploutvé ryby. V karbonu jsou poprvé v historii Země pokryty části kontinentů aaaabylinnou a stromovitou flórou. V karbonu převládají výtrusné rostliny, zejména aaaaplavuňovité (rody lepidodendron, sigillaria, stigmaria) a přesličkovité (rody aaaasphenophyllum, annularia, calamites). Hojné jsou také kapraďosemenné rostliny (nejsou to aaaaskutečné kapradě, protože se rozmnožovaly semeny, a tedy ne výtrusy; např. rod aaaaglossopteris). Na Zemi rostou i více organizované nahosemenné rostliny (např. rod aaaacordaites) a ve svrchním karbonu se objevují první jehličnaté rostliny.

Nejznámější lokality: Anglie a Belgie (pro mořský vývoj), Ruhrská pánev v SRN (pro střídání aaaamořského a pevninského vývoje - tzv. paralický vývoj), Appalačidy (USA).

Perm (300-245 mil.) aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa Močály a slané pouště, superkontinent Pangea a velké vymírání.

Původ názvu: Název je odvozený od města Perm v západním předhůří Uralu.

Údaje: Pevninské uloženiny karbonu a permu se od sebe nesnadno odlišují, proto se často oba aaaaútvary spojují do jednoho celku – permokarbonu. Klima se po kolizi kontinentů a vzniku aaaarozsáhlé pevniny od svrchního karbonu do permu postupně vysušovalo až získalo charakter aaaapouště s rozšiřujícím se suchým klimatem ubývá uhlí a přibývá červeně obarvených aaaasedimentů.

Geologický vývoj: Kontinenty se v porovnání s karbonem výrazně nemění. Klima je stále suší, i aaaakdyž na Gondwaně pokračuje z karbonu až do spodního permu zalednění. Ve svrchním permu aaaaledovce z větší části tají a nastává mírné klima se střídáním ročních období, jak aaaadokazují letokruhy na kmenech stromů. Po vzniku horstev v karbonu následují v permu četné aaaavýlevy láv (např. melafyry, které se nachází i v ČR např. na Kozákově).

Fauna a flóra: Permská fauna a flóra sice navazuje na karbonskou, ale postupné změny v permu aaaavedou k postupné výměně prvohorní fauny za druhohorní. Tyto změny se projevují vymíráním aaaatrilobitů, celých skupin ramenonožců, stromatopor, nahrazením čtyřčetných korálů aaaašestičetnými, ústupem výtrusných a kapraďosemenných rostlin. Naopak explozivně se vyvíjí aaaaplazi a nahosemenné rostliny. V moři pokračuje z karbonu rozvoj velkých foraminifer. V aaaapermu naposledy převládají mezi bentickou faunou ramenonožci. Mechovky opět vytváří aaaapočetné útesy. Z měkkýšů se v moři nachází goniatiti, z nichž větší část v permu vymírá, aaaaale ze zbylé skupiny se v následujícím útvaru triasu vyvíjí praví amoniti. Hojní jsou aaaataké mlži. Z ostnokožců pokračuje vývoj lilijic a vyvíjí se i poupěnci. Hodně se mění aaaačlenovci: trilobiti úplně vymírají, mizí i některé skupiny hmyzu a místo nich se objevují aaaanapř. chrobáci a motýli. Perm je ve znamení celkového rozvoje obratlovců: ryby jsou běžné aaaav moři i ve sladkých vodách. Stejně jako v karbonu převládají žralokovité a aaaapaprskoploutvé ryby. Z obojživelníků ještě převládají krytolebci, ale už začíná jejich aaaaúhyn. V uloženinách vysychajících močálů zanechávají stopy krytolebci. V permu žije aaaamnožství plazů. Vedle primitivnějších plazů se rozvíjí plazi s některými savčími znaky, aaaanapř. pelikosauři mají na zádech velký pancíř, který pravděpodobně slouží k shromažďování aaaaslunečního tepla pro období ochlazení (dokonalá regulace teploty těla je savčí znak). aaaaFlóra v permu se úplně mění, zatímco ve spodním permu ještě převládají výtrusné a aaaakapraďonosné rostliny, tak ve svrchním permu již převládají nahosemenné rostliny. V aaaapermských horninách se také nachází mimo prouhelněných rostlin také zkřemenělé kmeny aaaastromovitých kapradin, jehličnanů a kordaitů (tzv. araukarity). Tyto zkameněliny vznikají aaaav suchém aridním prostředí rychlým nahrazením dřeva kyselinou křemičitou.

Nejznámější lokality: Západní předhůří Uralu (Rusko), Sasko a Durynsko (SRN), Karou v Africe aaaapro pevninský vývoj (JAR),Texas pro paralický vývoj (USA).

Druhohory - mezozoikum

Trias: (245-205 miliónů let) Rozpad superkontinentu Pangea.Trias je sloučenina tří období aaaa(lias, dogger, malm).

Údaje: Superkontinent Pangea se začíná rozpadat na menší celky. Po velkém vymírání na konci aaaapermu nastává nová etapa vývoje organismů. Začínají se vyvíjet velice úspěšné skupiny aaaaplazů nazývané dinosauři.

Geologický vývoj: Z hlediska vzniku nových horstev je trias obdobím klidu. Pokračuje jen aaaaobrušování již dříve vzniklých pohoří při variském vrásněním. Ve střední části kontinentu aaaaPangea se otevírá moře Tethys, které sahá od nynějšího Mexického zálivu přes Španělsko, aaaaItálii, pohoří Himaláje až na Malajský poloostrov. Klima je poměrně teplé a suché. Na aaaakonci triasu dochází k prvním projevům alpínsko-himalájského vrásnění. Trias v Evropě aaaaznáme ve vývoji vápencových hornin (na jihu) a ve vývoji břidlic, prachovců a pískovců aaaa(na severu).

Fauna a flóra: V triasu dochází k pozvolnému rozvoji prvních šestičetných korálů. Ramenonožci aaaajsou stále postupně nahrazováni dříve méně úspěšnými mlži. Zcela nově se objevují aaaahlavonožci s charakteristickým silně členitým typem švu na povrchu schránky, tzv. aaaaamoniti. Amoniti se stali velmi úspěšnou skupinou rozšířenou po celé druhohory v mořských aaaaprostředích. Mnoho rodů amonitů se stalo důležitými vůdčími fosíliemi, podle nichž aaaageologové srovnávají stáří druhohorních usazených hornin na Zemi. V triasu rovněž poprvé aaaanacházíme desetinohé korýše. Z obratlovců jsou hojné ryby ze skupiny palaeonisciformes, aaaaale v průběhu triasu též pozvolna ubývají. Rovněž často se vyskytují žraloci, dvojdyšné aaaaryby a mořští plazi. Z triasu na Madagaskaru známe nejstarší zachované pozůstatky žab. Na aaaasouších se mohutně rozšiřují nové skupiny plazů. Z triasu známe zástupce želv , aaaaichthyosaurů, ještěrek, ptakoještěrů a sauropterygních plazů. Z pokročilých plazů se aaaavyvinuli velmi populární dinosauři. V mořské flóře zaujímají důležité místo zelené aaaadasykladátní řasy, které na mnoha místech vytvářely mohutná souvrství vápenců. Počátkem aaaatriasu jsou kontinenty pokryty porosty pravých přesliček, ale postupně se stále více aaaaprosazují i pokročilejší jehličnaté, ginkgovité a cykasovité rostliny.

Nejznámější lokality: Německo a Painted Desert v Arizoně (USA) - suchozemské oblasti s aaaapouštním klimatem.

Jura: (205-135 miliónů let) Plazi ovládají pevninu !

Původ názvu: Jurský útvar pojmenovává Ami Bou v roce 1829 podle pohoří Jura v Německu.

Údaje: Na západním pobřeží kontinentu Ameriky vznikají pásemná pohoří.

Geologický vývoj: Z celosvětového hlediska je jura mořskou periodou. Koncem střední jury aaaadochází k velké záplavě, která trvá do jejího konce. Je zaplavena západní část Severní aaaaAmeriky, velká část Asie, část Afriky, Indie a západ Austrálie. Podnebí v juře bylo aaaapoměrně teplé a stabilní. V oblasti zvětšujícího se moře Tethys se tvoří hlubokomořské aaaausazeniny. Koncem jury se začíná projevovat další fáze alpínsko-himalájského vrásnění aaaa(mladokimerská fáze) a vzniká pacifický pruh pásemných pohoří. V Evropě rozdělujeme juru aaaana oblast boreální na severu, oblast mediteránní na jihu a oblast epikontinentální (mělká aaaamoře lemující okraje kontinentů).

Fauna a flóra: V jurských mořích jsou hojní prvoci. Někteří mají stratigrafický význam, což aaaaznamená, že pomocí nich můžeme relativně určovat stáří. Živočišné houby jsou natolik aaaahojné, že tvoří místy dokonce houbové útesy. V mořské fauně jsou bohatě zastoupeny aaaašestičetní koráli a kruhoústé mechovky. Později se objevují i první mechovky oružnaté. aaaaRamenonožci jsou stále více zatlačováni do pozadí silně se rozvíjejícími mlži. Nově se aaaaobjevují pachydontní mlži s masivním a velmi pevným zámkem. Hlavonožci, zastoupení aaaaskupinou amonitů, prožívají vrchol svého rozvoje. Amoniti jsou v juře nejvýznačnějšími aaaavůdčími zkamenělinami. Z hlavonožců jsou též hojní belemniti, ze kterých však nacházíme aaaavětšinou pouze rostra (zvláštní vahadélko v přední části těla), neboť povrch jejich těla aaaanebyl kryt pevnou schránkou. Z ostnokožců se nejčastěji nacházejí lilijice, mající místy aaaahorninotvorný význam. Mořskou faunu obratlovců reprezentuje široká škála ryb s ganoidními aaaašupinami, ale stále více se prosazují i ryby kostnaté. Země je osídlena už velice aaaarozrůzněnou faunou plazů. Na kontinentech kralují známí dinosauři, vzdušný prostor aaaaovládli pterosauři. Ichthyosauři pronikli do mořského prostředí. Fauna obratlovců byla aaaaobohacena o skupinu praptáků (archeopteryx, archaeornis), dnes se většinou řadí mezi aaaapokročilé dinosaury. Ve stínu obrovských dinosaurů žijí první nenápadní savci. Mořská aaaaflóra je charakterizována přítomností hnědých řas - rozsivek a zelených řas (dasykladátní aaaařasy). Na kontinentech převládají cykasovité a ginkgovité rostliny a vzácně najdeme i aaaakrytosemenné rostliny.

Nejznámější lokality: Solenhofen (SRN), Holzmaden (SRN), Montana (USA), Tanzanie.

Křída:(145-65 miliónů let) Rozvoj a pád vládců druhohor. Nejmladší druhohorní útvar.

Původ názvu: Útvar dostává jméno podle bílé psací křídy v severozápadní Evropě.

Údaje: Pokračuje rozšiřování Atlantského a Indického oceánu.Na Zemi se vytvářejí klimatická aaaapásma.Křída je periodou mořskou, což znamená, že výrazně převažuje plocha moří nad aaaakontinenty.Koncem křídy dochází k velkému vymírání silně specializovaných forem aaaadruhohorního života.

Geologický vývoj: Počátkem spodní křídy dochází k menší záplavě, která až do začátku svrchní aaaakřídy postupně opadává. Začátkem svrchní křídy moře stoupá až o 120 m a zaplavuje aaaarozsáhlé plochy kontinentů. Je to největší známá mořská záplava v historii Země. Koncem aaaakřídy vznikají dlouhá pásemná pohoří jdoucí od Alp k Himalájím. Vzdalováním aaaakontinentálních desek se otevírá Indický a Atlantický oceán. Celkovým rozdrobením aaaakontinentů na menší celky se vytváří jednotlivá klimatická pásma. Koncem křídy dochází aaaasice k přechodnému, ale k zásadnímu zvratu klimatu, při kterém vymírá velká část aaaatehdejšího živočišného světa.

Fauna a flóra: Fauna je oproti juře místy velmi rozdílná. V mořském planktonu převládají aaaadírkovci, dosahující u některých druhů velikosti několika centimetrů. Na mořském dně žijí aaaasvým přisedlým životem zástupci živočišných hub. Jejich vnitřní kostra, složená z malých aaaajehlic, vytváří po odumření houby zvláštní horninu - spongolit. Ve středozemní oblasti aaaaobývají dna mělkých moří četní koráli. Počet druhů ramenonožců se oproti juře ještě více aaaasnižuje, ale značně se rozšiřují nové druhy mlžů a plžů. Mezi mlži a rovněž hlavonožci je aaaaspousta vůdčích fosilií. Z hlavonožců jsou nejčastější amoniti a belemniti. Vysoký stupeň aaaavývoje amonitů vede i k vytvoření druhů se zdeformovanými schránkami. Z křídy známe i aaaarelativně hojné desetinohé členovce - raky. Ve fauně ostnokožců střídá dříve značně aaaarozšířené lilijice skupina ježovek. Z ježovek nacházíme jak celé schránky, tak i aaaaizolované štítky a ostny z rozpadlých jedinců. Obratlovci jsou v mořích reprezentováni aaaačetnými žraloky, kostnatými rybami a vzácně vodními plazy. Souš ovládají mohutní aaaamasožraví i býložraví dinosauři. O vzdušný prostor se musí ptakoještěři dělit již s aaaapravými ptáky, kteří se objevují už počátkem křídy. Drobní savci, žijící ve stínu velkých aaaadinosaurů, čekají na vhodnou příležitost, aby se ujali vlády nad světem. Nejhojnější jsou aaaamezi nimi vačnatci, ale též se zde objevují i první placentální savci (konkrétně skupina aaaahmyzožravců). Koncem křídy zasahuje druhohorní faunu rána v podobě rozsáhlého a aaaadramatického vymírání. Postiženi jsou nejenom dinosauři, plesiosauři a pterosauři, ale aaaataké amoniti, belemniti a mnoho rodů plžů a mlžů. Flóra ve spodní křídě má vesměs stejný aaaaráz jako v juře. V průběhu spodní a hlavně ve svrchní křídě se však stále více prosazují aaaazástupci krytosemenných rostlin. Cykasovité, ginkgovité a jehličnaté rostliny stále ještě aaaatvoří nezanedbatelnou, i když značně potlačenou součást svrchnokřídové flóry.

Nejznámější lokality: ostrov Rujána (SRN), Anglie, Rocky Mountains, Alberta, Montana a Utah aaaa(USA), Gobi (Mongolsko).

Třetihory – terciér

Paleogén:(65 - 26 miliónů let) Nastává čas savců !

Údaje: Paleogén vyznačuje nejstarší období třetihor. Rozdělení kontinentálních desek zhruba aaaasouhlasí s dnešním, pouze vzdálenost mezi nimi je menší.Pokračuje alpínsko-himalájské aaaavrásnění. Na kontinentech se bouřlivě rozvíjí savci.

Geologický vývoj: V paleogénu probíhá několik fází alpínsko-himalájského vrásnění. Oblast aaaaTethydy je v důsledku tohoto rozdělena na několik menších pánví - Paratethyda. Zbytky aaaaGondwany se od sebe definitivně rozdělují a indický kontinent se tlačí směrem k Asii. aaaaKlima je podobné svrchní křídě, dochází jen k mírnému ochlazení. Koncem neogénu se aaaarozšiřuje mírné pásmo na úkor pásma tropického. Z této doby máme také první důkazy aaaazalednění Antarktidy.

Fauna a flóra: Pro mořský plankton jsou charakterističtí velcí dírkovci. Dosahují velikosti i aaaaněkolika centimetrů (např. numuliti). Na dně hlubokých moří se usazují křemité schránky aaaarozsivek a vytvářejí tak typická rozsivková bahna. Z útesotvorných organismů jako jsou aaaakoráli, mechovky a živočišné houby vytvářejí útesy pouze koráli. Schránky ramenonožců se aaaaobjevují jen zřídka. Měkkýši jsou velice rozšíření, spousta rodů plžů má dokonce aaaastratigrafický význam. Mělká moře hojně obývají členovci - raci a krabi. Hlavonožci jsou aaaapo velkém vymírání značně zdecimováni. V hojnějším počtu přežívají pouze loděnkovití aaaahlavonožci. Dobře prosperující skupinou jsou ježovky. Obratlovci jsou jak v moři, tak i aaaana pevninách zastoupeni relativně hojnými želvami, sladké vody obývají staré skupiny aaaakrokodýlů. Počátkem třetihor se rychle rozvíjí ptáci a savci. Fauna savců se skládá aaaanejčastěji z koňů, chobotnatců, nosorožců, vepřů a hrochů. Z počátku třetihor už známe aaaamnoho skupin primátů (opice) a začínají se už objevovat i první předkové člověka. Flóra aaaaje poznamenána prudkým rozvojem krytosemenných rostlin. Nemalou měrou se na složení flóry aaaapodílí i nahosemenné rostliny. Nalézané krytosemenné rostliny jsou typickými teplomilnými aaaadruhy. Na našem území rostou v této době palmy, magnólie, fíkusy, symploky, skořicovníky aaaaaj. Mírná pásma pak obývají vrby, topoly, břízy, duby a javory. V mořích mají aaaahorninotvorný význam některé hnědé a zelené řasy.

Nejznámější lokality: Monte Bolca (Itálie).

Neogén:(26 - 1,8 mil. let) Rozvoj savců a živočišných předků člověka.

Původ názvu: Název neogén označuje svrchnější část třetihor.

Údaje: Počátkem neogénu přetrvává teplejší klima ze svrchní části paleogénu. V důsledku aaaapříznivého klimatu dochází k masovému rozvoji vegetace a k tvorbě hnědého uhlí.Dotváří se aaaakolizní rozhraní po srážce indického a asijského štítu. Rozvoj prvních primátů rodu Homo aaaa- Homo habilis.

Geologický vývoj: Rozdělení kontinentů se blíží současnému stavu. Indická kra se tlačí na aaaaasijský kontinent a doznívá alpínsko-himalájské vrásnění, které bylo nejintenzivnější ve aaaavrchní křídě a paleogénu. Evropa v tethydní oblasti je pásemnými pohořími rozdělena na aaaaněkolik izolovaných pánví. Každá pánev se dále vyvíjí samostatně. Klima je ve spodním aaaaneogénu neobvykle teplé a příznivé pro bujný rozvoj vegetace, čímž vznikají na mnoha aaaamístech ložiska hnědého uhlí. Ke konci tohoto teplého období náhle dochází k výraznému aaaaochlazení a k vytvoření ledových čepiček na pólech. Nahromadění velkého množství vody na aaaapólech zapříčiňuje úbytek vody v oceánech. Mezi Evropou (u Gibraltaru) a Afrikou se aaaaobnažuje pevninský “most", který izoluje středozemní moře tak, že začíná pomalu vysychat. aaaaVznikají zde bohatá ložiska solí. Ve svrchním neogénu se otepluje a tají ledovce na aaaapólech. Pevninský “most" je znovu zaplaven a komunikace s oceánem je obnovena.

Fauna a flóra: Stratigraficky důležité jsou mořské drobné mikrofosilie planktoničtí a aaaabentičtí dírkovci a mřížovci. Živočišné houby expandují i do hlubších částí moří. Mělčí aaaaoblasti jsou osídleny korály, z nichž ke stratigrafii jsou používány hlavně osamoceně aaaažijící individua. Na dně mělkých moří žijí přisedle četné ježovky a jejich druhové aaaarozrůznění v neogénu roste. Obratlovci jsou v mořích zastoupeni pokročilými kostnatými aaaarybami a žraloky z nichž někteří dosahovali délky i 18 m. Na kontinentech prožívají dobu aaaarozkvětu evolučně úspěšní savci. Největších rozměrů dosahují chobotnatci - mastodonti a aaaadinotheria. Poměrně mohutnými zvířaty byli rovněž obrovští nosorožci. Prudce se rozvíjí aaaakoňovití lichokopytníci. V průběhu třetihor a čtvrtohor můžeme sledovat celé vývojové aaaalinie koňů. Neogén je významným rozvojem ať už přímých, tak i nepřímých předků člověka. V aaaaseverní Americe, Evropě a Asii je velice rozšířen dryopithecus, v Indii je nalézán aaaaramapithecus, který je příbuzný spíše dnešnímu orangutanovi. Australopithecus je hojně aaaarozšířený převážně v Africe. Nejstarší jedinec je starý asi 3,8 mil. let. Byl sběračem a aaaalovcem. Při těchto činnostech používal primitivní kamenné nástroje, ale nijak je aaaaneupravuje ani neopracovává. O něco mladší je Homo habilis (člověk zručný), nejstarší aaaaprimát rodu Homo. Chodil již vzpřímeně, měl větší obsah mozkovny a používal vědomě aaaaopracované nástroje. Flóra je podobná paleogénu. Ve spodním neogénu se ještě rozvíjí aaaateplomilná květena (vavřín, magnólie skořicovník), některé (glyptostrobus) dávají vznik aaaahnědému uhlí. Avšak ve svrchním neogénu je situace naprosto jiná. Dochází k celkovému aaaaochlazení a do dříve tropických a subtropických pásem se rozšiřují formy mírného pásma aaaa(bříza, jilm, dub).

Čtvrtohory - kvartér (1,8 miliónů let až dodnes) Člověk kolonizuje Zemi!

Původ názvu: Název kvartér pochází od latinského slova kvarta znamenající číslo čtyři.

Údaje: Dnes se řadí společně se třetihorami do kenozoika. Geologické procesy v kvartéru aaaamůžeme srovnávat se současnými.Charakteristické je střídání dob ledových a aaaameziledových.Probíhá tělesný a duševní rozvoj člověka.

Geologický vývoj: Čtvrtohorní doba je výrazně poznamenaná rozsáhlým kontinentálním aaaazaledněním. Centrem zalednění v Evropě je Skandinávie a odtud se ledové masy rozšiřují v aaaachladnějších dobách směrem na jih. Dochází taktéž k zalednění horských oblastí (Alpy, aaaaPyreneje). Nahromadění vody v ledovcích způsobuje pokles mořské hladiny až o 120 metrů. aaaaTím vznikají na mnoha místech mezi pevninami jakési mosty, po kterých může volně migrovat aaaazvěř často na obrovské vzdálenosti. Klima v ledových dobách je nejen neobyčejně studené, aaaaale i poměrně suché. Tím dochází leckde k usazování spraší vyvátých z těchto suchých aaaaoblastí.

Fauna a flóra: V mořských prostředích žije fauna srovnatelná s dnešní. Stratigraficky aaaadůležité jsou foraminifery, rozsivky, pylová zrna a spóry rostlin. Na kontinentech se aaaasložení fauny ale i flóry mění podle klimatu ovlivněného rozšiřováním nebo ústupem aaaakontinentálních ledovců. S nástupem ledových a meziledových dob probíhají rozsáhlé aaaamigrace organismů a důležité změny lesních formací a rostlinných porostů. Z bezobratlých aaaajsou důležitou skupinou na souši plži vzhledem k své vysoké citlivosti na klima. Můžeme aaaapomocí nich usuzovat změny podnebí. Obrovského rozmachu dosahují savci , kteří osídlují aaaanejen suchozemská prostředí, ale i vodu a vzduch. V dobách ledových jsou u nás hojní aaaakoně, mamuti , nosorožci, pižmoni, sobi, bizoni, polární lišky a medvědi. V meziledových aaaadobách se daří především slonům, jelenům, srncům, daňkům, medvědům, vepřům, šavlozubým aaaatygrům a primátům. Do spodního kvartéru zasahuje nejstarší forma rodu Homo - Homo habilis aaaa(člověk zručný). Umí si již vyrábět primitivní kamenné nástroje. Pokročilejší je Homo aaaaerectus (člověk vzpřímený), který vyrábí charakteristické kamenné nástroje a umí již aaaapoužívat oheň. Zachovávají se i jejich trvalejší sídliště. V průběhu čtvrtohor nastupuje aaaado konkurenčního boje Homo sapiens (člověk rozumný) a to ve dvou variantách - Homo aaaasapiens neanderthalensis a Homo sapiens sapiens. Vyrábí dokonalé kamenné a kostěné aaaanástroje, dokáže rozdělat oheň, rozvíjí se jeho řeč a loví již ve vysoce organizovaných aaaatlupách. Sapientní varianta nakonec vyšla z konkurenční soutěže vítězně díky dalšímu aaaarozvoji intelektu. Flóra je v dobách meziledových téměř totožná s květenou nebo je aaaateplejší, než u nás roste v současnosti. V době ledové byla krajina osídlena tundrovou aaaavegetací. Nejméně hostinné plochy obývají mechy a lišejníky, v příznivějších oblastech aaaarostou zakrslé břízy, vrby a další hladnomilné dřeviny. Prostor mezi nimi vyplňuje stepní aaaatráva a byliny.

Nejznámější lokality: Neanderthal (SRN), Lascau (Francie)